13.12.2020

Tato nahrávka na mobil sice není nic moc, ale jde tu především o sdělení světu o tom, že hvězda vystraší můry, králové oblijí chlév a holka si oholí nohy... 😃
Taková je prostě má utkvělá představa o tom, co se tenkrát (ne)stalo, a proč se kolem toho dělá takový humbuk, byť je to prostě jenom mýtus, který jsme si zaměnili za realitu...
Několik let před napsáním písně jsem napsal Vánoční pohádku, která by se dala považovat za jakousi předmluvu písně (zdobí ji dokonce stejný nadčasový obrázek), najdete ji ZDE... 😉

✨🌟✨

Když hvězda nad lesy
můry v snu vyděsí,
svět strádá na kolenou,
a v chlévu z koryta
slávu si spočítá,
rozum bere dovolenou.

Králové na cestě
k důvěřivé nevěstě
s vervou dali několik piv,
chlév za tmy oblili,
dál zrálo obilí,
všechno bylo tak jako dřív.

A jen z knížky všichni svatí
blekotají tmou,
že ten zázrak prostě platí
stránka za stránkou.

Stýskají si za potopou,
a snílci za pannou,
rozechvění vínem sladkých frází
zůstanou, než sleze sníh
po Vánocích.

Stádem to zašumí,
páter dává rozumy
nesmutné a neveselé,
a v chlévu berani
té pohádce nestraní,
žijí story pro dospělé.

Sní pastýř o holi,
holka nohy oholí,
rozcuchaná poběží v dál,
a v chlévu zbude jen vůl,
zná pravdy jen půl,
ten sen se mu zdál...

A jen z knížky všichni svatí
blekotají tmou,
že ten zázrak prostě platí
stránka za stránkou.

Stýskají si za potopou,
a snílci za pannou,
rozechvění vínem sladkých frází
zůstanou, než sleze sníh
po Vánocích.

✨🌟✨