Hledat

Kontakt

Zde mě můžete kontaktovat

Přihlášení

Tvář Medúzy

13-17.7.2022

Tvář Medúzy jsem napsal jako druhou (z celkem tří) povídek do soutěže Pište dějiny, kterou vypsal spolek studentů historie Filozofické fakulty - FFabula a časopis Obscura. Tématem soutěže byla zvolená Záhada/Šifra a bylo inspirováno dvoustým výročím rozluštění egyptského hieroglyfického písma Jeanem-Françoisem Champollionem pomocí Rosettské desky.
Miluji egyptské dějiny, ale tento příběh je z úplně jiné části starověkého světa. Najdete v něm ale opět i několik mých oblíbených známých, jak se stává mým zvykem u psaní povídek.
Uzávěrka soutěže byla 31.8.2022 a do vyhlášení výsledků na stránkách najdete pouze krátkou upoutávku. Držte mi palce, ale hlavně nekoukejte Medúze do očí... 😉


 ♦♦♦

V oknech bytu známého sběratele obrazů Ferdinanda Solana zazářilo večer 9. října 2022 přímo nadpozemské světlo. Pokud by někdo v tu chvíli procházel po protější straně ulice, uviděl by zvláštní groteskní projekci celé místnosti.

Výslednému obrazu vévodila postava muže s jednou rukou před obličejem a druhou upaženou do strany. Tělo naznačovalo pohyb ve snaze ustoupit od zdroje světla. Jeho vlasy jako by vlály ve větru po směru paprsků rodících se v bodu, který zakrývalo.

Stál u stolu, na kterém ležely knihy a lampa. Vedle něj byl velký květináč s nějakým exotickým keřem. Tohle všechno měla záře v úmyslu prostrčit najednou oknem a nehleděla na to, jakým způsobem. Povedlo se jí to.

Záblesk trval jen několik vteřin, byt se pak opět ponořil do tmy. Z oblohy shlížel Měsíc v úplňku a barvil pod sebou plující obláčky rudým akrylem. Byl v tom opravdu dobrý.

***
 

„Haló, je tady někdo?“

Profesor starořečtiny Paul Smith stál před pootevřenými dveřmi bytu Ferdinanda Solana. Už od rána se mu pokoušel dovolat, ale nebral to. Měli na dnes domluvenou schůzku. Solan na ní trval, říkal že objevil něco mimořádně zvláštního a potřebuje to zkonzultovat.

Smith to už nemohl vydržet, tak za ním večer krátce po deváté zašel. Jenže ani na zvonek nikdo nereagoval. Pak si všiml, že dveře nejsou zcela dovřené. Zatlačil do nich a s neklidem zakřičel to temného bytu:

„Solane, pane Solane, jste doma?“

Ticho jako v kryptě.

Nevěděl, co dělat. Chvíli otálel, ale nakonec si dodal odvahy a vešel do bytu. Co když se Solanovi něco stalo a potřebuje pomoc? Opatrně prošel vstupní chodbou, nahlédl do kuchyně a pak vešel do ateliéru. Ve dveřích se zarazil. U Solana už byl několikrát, ale takový nepořádek ještě neviděl.

Ateliérem byl v podstatě velký obývací pokoj naplněný obrazy, jak by se ostatně u jejich sběratele dalo očekávat. Většina jich visela na zdech, jiné však byly bez ladu a skladu nastrkané do polic a několik pláten stálo na zemi ledabyle opřených o zeď. Solan vždy cítil k umění úctu a tak s obrazy i nakládal. Tento chaos se mu vůbec nepodobal.

Byl tam však ještě jeden obraz - vystavený na malířské paletě jako na piedestalu uprostřed místnosti. Vypadalo to, že celý ten nepořádek kolem měl utvořit výsostné místo jen pro něj. Byla na něm ženská tvář, která představovala jednu z nejděsivějších postav řeckých bájí, Gorgonu Medúzu...

 

(jak to bylo dál se dozvíte po skončení soutěže... 😉)

 ♦♦♦

Komentáře

Napište číslo 100 slovem

Zatím nebyly vložený žádné příspěvky


Nepřihlášený