A je tady druhá básnička z cyklu, který prozatím nemá název, ten se odhalí teprve až časem. No a to „časem“ znamená, že jelikož jsem těch krásně lechtivých obrázků v podobném duchu objevil přes třicet, nějakou dobu to opravdu potrvá... 💘
V první části jsme si spolu zarybařili, tomto druhém si pouze zakouříme, protože třetí sloka přesně kopíruje realitu, za okny bytu jsem u psaní viděl první sníh. Kdo by v takovém počasí dělal cokoli jiného a kamkoli šel? 😅
~~~
Kosit trávník u jezírka,
to je horká vášeň léta,
v zimě k touze stačí sirka,
byť vzplane jen cigareta.
Někdo řekne: „Taky zásah!“,
jenže já si hlídám zdraví,
libuji si pouze v krásách,
které život sladce slaví.
První sníh už krájí nebe,
chlad padá i na můj deník,
ze snů trávy plné sebe
zbyl mi lásky plný seník...
~~~
Proč je zde ta rozmazaná fotografie? O sdílení spoře oděných až neoděných postav na Facebooku se dozvíte ZDE... 😉
Tato webová stránka používá soubory cookie k personalizaci obsahu a měření využití webových stránek, abychom zlepšili Váš zážitek z návštěvy těchto webových stránek. Zvolte prosím Vámi preferovanou variantu využítí cookies.
Funkční cookies jsou nezbytné k tomu, aby web fungoval, takže není možné je vypnout.
