Hledat

Kontakt

Zde mě můžete kontaktovat

Přihlášení

Podobizna

13-14.6.2022

Tato povídka byla napsaná pro třetí ročník literární soutěže IluStory 2022, kterou vyhlásila Knihovna Akademie věd ČR. Tématem soutěže je ilustrace, kterou najdete u krátké upoutávky. Uzávěrka soutěže je 20.7.2022, po skončení soutěže zde pochopitelně najdete celý text... 💖


 ♦♦♦

Po ničem jiném jsem tak moc netoužil, než aby mi stála modelem. Můj ateliér byl plný pláten, po kterých pásl kdejaký kupec ze širokého okolí, ale pro mě byla bezcenná. Chtěl jsem mít jen to jediné - to s její tváří a jemným tělem.

„Bello, nebuď tak krutá, dovol mi tě malovat. Tvou krásu zvěčním pro nesčetné příští věky. Vložím své srdce do každého tahu štětce, svou duši do každého odstínu tvé nádherné pleti. Bello, kdybych měl v životě namalovat už jen jediný, poslední obraz, byl bych šťasten, moct vložit krásu snu do tvého portrétu,“ prosil jsem ji.

Den za dnem odolávala mým prosbám. Jen hleděla do mých očí a já se v nich ztrácel. Její pohled sliboval i toužil. Byl zasněný a obestřený hřejivým tajemstvím. V její přítomnosti jsem byl šťastný, ale bolelo mě její odmítání.

Neskutečná vytrvalost se mi však nakonec vyplatila. Jednoho dne zjihla její tvář a ona souhlasila. Pouze nesmělost a dívčí stud jí zabránily se vyslovit přímo, ale muž prostě v pohledu své milované vytuší změnu, která se udála v jejím nitru.

„Děkuji, Bello, má nejdražší. Děkuji za svolení stát u zrodu nejkrásnějšího díla, jaké kdy vytvořila lidská ruka. Ten obraz bude při všem mém umění jen slabým odleskem tvé nádhery,“ slíbil jsem.

Dívala se na mě svým rozechvělým pohledem a já v něm viděl vše, co tvořilo můj svět.

Byl jsem šťastný. Sklonil jsem se před její šlechetností a vzdal dík, že můžu být tím, kdo zachytí její rysy pro věčnost. Usadil jsem ji ve svém ateliéru a vzal do ruky štětec. Od té chvíle jsem se zcela ponořil do jejího nádherného světa.

Maloval jsem celou duší a srdcem. Paleta, plátno i štětce byly pouhým prostředkem ohromných výtrysků inspirace, která mě dokonale pohltila. Hleděl jsem do Belliných očí a okoušel tu největší lásku, ale i největší trýzeň svého života. Pokud byl model dokonalý, toužil jsem, aby obraz pronikl do veškerého přediva času a prostoru, aby i samotný vesmír pochopil, že to, co se zde děje, ještě nikdy nebylo a už nikdy se nezopakuje, co svět světem stojí...

 ♦♦♦

Komentáře

Napište číslo 100 slovem

Zatím nebyly vložený žádné příspěvky


Nepřihlášený