Samuel se z práce vrátil až pozdě večer. Musel dokončit měsíční uzávěrku a šéf mu ještě navrch přihodil několik úkolů ohledně auditu, který měl probíhat v následujících dnech. Byl nedobrovolným tahounem kanceláře, a to si začalo vybírat svou daň. Poslední měsíce trpěl neskutečnou únavou, začínal trpět nespavostí a když už konečně usnul, zvonil budík do dalšího náročného pracovního dne.

Dnes opět skončil až kolem desáté večer. Jízda domů byla klidná, akorát když projížděl kolem odpočívadla u motorestu, musel přibrzdit. Stála tam sanitka a policejní auto s puštěnými majáky. Samuel viděl vedle stromu převrácený vůz, pokroucené krvavě zubaté plechy a opodál záchranáře, kteří resuscitovali řidiče. Bylo mu ho líto, doufal, že to zvládne.

Když zaparkoval před barákem a o chvíli později vycházel z výtahu, přemýšlel, že si dá maximálně sprchu a zalehne. Žádné větší akce. To víno v lednici bude zítra o den starší a tím pádem zralejší.

Jen co však vešel do obýváku, spatřil něco divného. Vše bylo tak, jak ráno zanechal, ale na bílé zdi vedle televize křičel velký světlý flek. Chvíli skvrnu zkoumal. Asi něco proráží přes zeď, možná voda, pomyslel si. Ale na této straně přece žádné potrubí nevede. Navíc zjistil, že je povrch v místě skvrny teplejší než mimo ni. Byl však suchý. Divné.

Ve sprše na skvrnu ještě chvíli myslel, ale nakonec si řekl, že to už večer stejně nevyřeší. V posteli si chtěl číst, ale po chvilce usnul.

***
 

Ráno byla skvrna na zdi o poznání větší. Spodní strana se na několika místech roztékala. Nebylo to vlhkostí, povrch byl stále suchý. Spíš to vypadalo jako namalované malé proudy stékajících kapek. Flek se rozrůstal směrem nahoru a zároveň se neznatelně zužoval. Samuel neměl už moc času, musel pospíchat. Řekl si, že ta zatracená skvrna na něj přece počká.

V kanceláři byl opět fofr, šéf na něj naložil další práci:

„Same, nikdo jiný to tady nezvládne. Pokud ty úkoly dám komukoli jinému, naše firma se otřese v základech. Spoléhám na tebe. Neboj, odměny ti vše vynahradí,“ sliboval sladce, ale s chladným pohledem hada.

Samuela tyto řeči kdysi těšily a motivovaly, jenže poslední měsíce měl spíš pocit, že je zneužíván. Kdokoli by tu práci mohl udělat stejně dobře, ale on jediný ke své vlastní smůle neměl dostatek odvahy odmítnout. S povzdechem přikývl a pustil se do toho. Aby všechno stihl, vzdal se i oběda. Cítil však čím dál víc, že už nemůže, že to tempo dlouho nevydrží.

Z práce odcházel poslední, byla už hluboká noc. Unaveně nastartoval a vyrazil. Na silnicích vládl obvyklý noční klid.

Když projížděl kolem motorestu, přepadl ho najednou pocit déjà vu. Na odpočívadle opět stálo policejní auto a sanitka. Opodál byl vedle stromu převrácený vůz a těsně u něj záchranáři bojovali o život řidiče. Zahlédl pokroucené plechy Mazdy a rozeznal jejich barvu. Byl to stejný světlý odstín červené, jakou má jeho auto. Ale při tom osvětlení těžko říct, mohl se mýlit. V každém případě druhá nehoda za dva dni, to bylo zvláštní.

(celou povídku si budete moct přečíst po soutěži)