Kdysi dávno, za mladých časů světa, žil v jeskyních na okraji Hory kmen malých netopýrů. Hrdě si říkali Letci, byť s tím jejich létáním to nebyla žádná sláva. Každé ráno se skupina Letců spravedlivě vylosovaná výběrem Šéfa vydala na okraj srázu a skočila ve snaze nabrat trochu vzduchu do blanitých křídel a doletět co nejdál. Většinou to dopadlo tak, že se celému výsadku, oslepenému denním světlem podařilo pouze v rámci minimálně kontrolovaného pádu skončit ve vysoké trávě několik stovek netopýřích délek od srázu.

Pak se skupina za křiku Velitele seřadila a vykročila vysokou trávou zpátky do kopce, sbírajíc pro kmen něco k snědku. Na sráz se zpravidla znavená vyškrábala utrmácená teprve v pozdní odpoledne. Celý kmen následně podle výsledku výpravy více či méně vydatně pojedl a pak se všichni odebrali ke spánku. Ráno celý kolotoč začal znovu. Všichni byli se svým údělem smířeni, málokdo byl spokojený, ale nikdo nereptal.

Jeden rebel se ale přece jen našel. Jak jinak, byl to mladý netopýrek Batt, v každé akci odporu proti starším kmene podporovaný svou kamarádkou Betty. Navíc se poslední dobou k jeho protestním schůzím začalo připojovat čím dál víc mládeže, které imponovalo, že jako jediný byl schopný klást ty správné otázky.

„Z jakého důvodu,“ přiváděl do varu kuchaře, „jíme pořád stejné blafy, které naši Letci sbírají jen tak ze země cestou domů? A co na to hygiena?“

„Co víme o vztahu tlaku vzduchu opírajícího se do křídel k boulím, které denně získají Letci při nepovedeném přistání?“ Nalétal střemhlav do instruktora vzduchoplavby. „A proč se musí vracet pěšky?“

Vyptával se na mnohé a otázky pokládal tím rafinovaněji, čím láskyplněji mu Betty hleděla do očí a projevovala neskonalé nadšení z jeho hrdinství.

Kmen mu ty otázky a věčné rýpání do tradic toleroval, mnohým totiž mluvil z duše. Jenže jednoho dne to milý Batt přehnal. Položil totiž zásadní a velice drzou otázku někomu, kdo jako jediný měl právo vyžadovat odpovědi: „Proč,“ zeptal se nadřazeně Šéfa, „musíme každé ráno vstávat, když se zrovna nejlíp spí? A proč musí vstávat pouze nižší třída, zatímco ta vyšší si klidně prospí celé dopoledne a ještě za to bere plat?“

Tohle už bylo na Šéfa opravdu moc. Musel si zachovat tvář a místo, takže zasedl a ve zkráceném řízení rozhodl o trestu.

Batt byl vykázán do Nejtemnějších kobek jeskyní, kde měl pobývat po dobu, kterou stanovuje zákon. Bylo mu přikázáno studovat Kodex uvědomělého netopýra, rozjímat nad svou vinou a poklidit po předešlých majitelích. S sebou si mohl vzít pouze to, co si cení nejvíce. Jeho volba byla jasná.

Betty pochopitelně šla se svým hrdinou velice ráda. A to i přesto, že než došli na konec své cesty, mnohokrát zakopla a spadla. Vymyslela při tom ovšem přehršel velice peprných slov, a tak ta pouť pro ni byla velice poučná.

V Nejtemnějších kobkách pak spolu Batt a Betty strávili spoustu krásných dní, a to navzdory tomu, že je obklopovala věčná tma. Vyhnanství jim totiž díky nečekané náhodě změnilo noc v den a nakonec ovlivnilo délku trestu a vůbec celý život.

***

Batt se rozhodl využít dobu pobytu k prozkoumání systému jeskyní, a tak celé dny šmajdal po okolí. Neustále však do něčeho narážel, doplňoval Bettynin slovník slov peprných a rány a boule už ani nepočítal. Jednoho dne ho napadlo podívat se na jeskyni z nadhledu. Jenže dostat se někam výš byl problém. Nakonec po mnoha neúspěších objevil jakési přírodní schodiště, vylezl po něm na nejvyšší možné místo a rozhlédl se kolem.

Jenže neviděl nic. Když tak nad tím zauvažoval, od doby co vlezli do hloubky Nejtemnějších kobek, ani on ani Betty neviděli vůbec nic. A to ho přivedlo k otázce, že když nic nevidí, jak se vlastně dostane dolů?! Protože lézt nahoru je vždy podstatně jednodušší než se vrátit.

Postával tam a přemýšlel. Chlad jeskyně mu pronikal až do morku kostí, a tak začal přešlapovat, aby se zahřál. Jedna z těch bezmála až tanečních kreací ale nenarazila na nic, o co by se šlo opřít, Batt zakolísal, vykřikl a přepadl přes výklenek, na kterém stál.

Během pádu se mu za dlouhého výkřiku před očima promítl celý život – první krůčky… slavnostní rovnání křidélek… další krůčky pod vlivem vhodně zvolených travin cestou ze slavnosti… jeho první rockový koncert, který mu v hlavě rozkmital celý sál… a… v tu chvíli se to stalo!

Najednou si uvědomil, že vidí! Bylo to sice jen takové podivné rozmazané echo jeskyně, ale dávalo mu docela dobrý přehled o tom, kde se v prostoru nachází. Uviděl rychle se blížící zemi, a tak zamával křídly, aby pád zastavil. Povedlo se a Batt najednou s úžasem sledoval, že poletuje jeskyní a tím svým zvláštním vnitřním výkřikem zobrazuje její obrysy!

Když se svého úžasného objevu nabažil a vymyslel mu hrdě znějící název echolokace, přistál vedle vyplašené a popotahující Betty.

„Kde jsi byl, Batte? Co se ti stalo? Slyšela jsem výkřik a ještě jakési divné zvuky,“ brečela mu na rameni. Pak se najednou vzpamatovala: „Jak to, tys přiletěl? V té tmě? Vždyť je to strašně nebezpečné!“

Batt se jen usmál, vzal Betty za pařátek a vyvedl ji po schodišti nahoru na výklenek.

„Kam mě to vedeš, Batte? Kde to jsme?“

„Pssst… Dej mi ruku. Zavři oči. Pojď. Stoupni si sem. Držím tě, neboj. Zavři oči a nedívej se.“ Pevně ji držel a roztáhl křídla.

„Batte, vždyť stejně nic nevidím!“

„Jistě. Drž se. Nech oči zavřené. Důvěřuješ mi?“

„Ano.“

V té chvíli Batt skočil a Betty stáhl s sebou. Výkřik, který se jí vydral ze rtů vzápětí odezněl, protože cítila, že to vůbec není pád. Nějak automaticky zapojila do pohybu křídla a poddala se tomu zvláštnímu pocitu, díky kterému najednou…

„Batte! Já vidím!“

***

Když se o několik dnů později unavení poletováním a laděním echolokace svévolně vrátili z vyhnanství, Šéf je chtěl nechat uvěznit za porušení kázně. Naštěstí měl Batt v kmenu své věrné netopýry. Ti mu pomohli rozpoutat vzpouru, která svrhla vládu Šéfa a nastolila První svobodný slet.

V následné přednášce na téma 'Jak jsme žili a kam dál?' Batt všem přítomným vysvětlil výhody létání ve tmě s použitím echolokace a doložil mnoha důkazy, že netopýři jsou v zásadě noční tvorové. Jeho návrh na změnu dne na noc celý kmen jednoznačně přijal. Jelikož bylo zrovna pozdní odpoledne, počkali, než se vrátí Letci z poslední výpravy, oslavili novou éru a šli spát.

Následující noci započal letecký výcvik, který si všichni náležitě užívali a rychle se v nové disciplíně zdokonalovali. Konečně nalezli své pravé místo na světě. Započal věk Nočních letců…