~~~
Mít tak páku, pohnu světem,
dám mu nový směr a cíl,
zatím kráčím lazaretem,
v němž lid rve se, aby žil.
A čím více žít si přeje,
vkládá lásku do davu,
tím více je beznaděje
a bezpráví v ústavu.
Rozum svlečen do košile
potlouká se čekárnou,
hlupák vraždí potměšile,
hrůzy světa nestárnou.
Moudrý pěje míru ódy,
ratolestí zamává,
naděje se vaří z vody
a válka je zábava.
Když noční klid v lazaretu
uspí vzteklé maňásky,
svět má pocit, že je k světu,
i když vlastně bez lásky.
Mít tak páku, Archiméde,
svět potká čas minulý,
ať ze srázu klidně sjede
a začneme od nuly...
~~~
