1.2.2022

Zeptala se mě před časem kamarádka, co je to konspirace. V odpovědi (na stránkách v trochu poupravené a mírně rozšířené verzi) jsem se pokusil o ucelený a komplexní pohled na věc:

„Konspirace je, když někdo tvrdí, že se něco stalo, ale ono se to nestalo, případně se to stalo jinak; nebo ten člověk mluví o něčem, co se stalo ještě úplně jinak, než to jinak předtím, ale on si myslí, že se to stalo tak, jak si myslí, že se stalo, protože se teoreticky jednou, někdy před tím předešlým tím, už mohlo stát něco podobného.“

Následující báseň, je zmateným pokusem proniknout do doslova pomatené mysli konspirátora, ať už je předmětem jeho konspirace cokoli, protože na tom vlastně nezáleží. Důležité prostě je si kvalitně zakonspirovat... 😅

~~~

Takhle nějak věc se stala,
mám to z první ruky,
vím o tom jak jeden z mála,
budou nás však pluky.

Rozběhla se brzo zrána,
těsně před soumrakem,
ta událost nevídaná,
přímo před mým zrakem.

Doslech jsem se o ní ve snu,
prozřel jsem tou vizí,
nevzdám se jí, raděj zesnu,
má nevíra mizí!

Takže abych spojit nitě,
fakta mluví jasně,
neuvěří pouze dítě,
a čtenář té básně.

K čemu slova balit do vat,
pravdu držet v šeru,
chci si v klidu konspirovat,
no a na vás... kašlu...

​~~~