~~~
Život je krása stříbrných studánek,
breviář lásky, jež z touhy vzejde,
duhové víly nemyslí na spánek,
uvěří v sebe, jinak to nejde.
Malují obrázky, svým hlasem svádějí
a žízni po žití zaslíbí duši,
překonat zatouží mys dobrých nadějí
pro dva tři úsměvy, které snu sluší.
Nešlap a nelámej poprosí naposled,
bludička jemná, když tančí v lese,
málokdo ví, zda je naději na dohled,
v posledním setkání svůj úděl nese.
„Můj čas se nachýlil,“ – samoty dotkla se,
kostky jsou vrženy, pláčeme tiše,
usnula, spí a den okraden na kráse,
pro dávné lásky svůj nekrolog píše...
~~~
