Jdi na obsah Jdi na menu
 


Matka Želva

23. 5. 2020

 

 

Nese želva desku světa
řekou hvězdné temnoty,
pluje časem dlouhá léta,
z posledního mele.

Probírá svůj úděl cestou,
vkládá smysl do hmoty,
v mysli chlápek s bílou vestou
v polstrované cele.

Sice ctí tu jeho vizi,
má však o něj obavu,
v myšlenkách si neuklízí,
má placaté uši.

Ona bude brzo volná,
on zůstane v ústavu,
jeho víra sladkobolná
už svůj konec tuší.

 


Už od roku 2000 se každoročně 23. května slaví Světový den želv. Svátek má připomenout význam těchto starobylých plazů a upozornit na nebezpečí, kterým v současné době čelí a co lze udělat pro jejich ochranu. No, především bych poprosil vedení spolku Placaté Země, aby sejmuly z největší želvy v dějinách ten obludný úkol nést napříč vesmírem naší matičku Zemi. Zároveň prosím ošetřovatele členů spolku, aby urychlily jejich léčbu. Tímto se hned ale omlouvám Velké Želvě, která nese svět v románech Terryho Pratchetta o Zeměploše, ta je opravdu skutečná... ;-)
***
Podobné texty:   «Příroda»   «Umění»   «Věřte, nevěřte»


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář