Hledat

Kontakt

Zde mě můžete kontaktovat

Přihlášení

Být si nablízku

14.12.2021


Při pohledu na fotografii mé přítelkyně na facebooku Helenky mě přepadla jakási podivná kombinace smutku a strachu, ale nakonec i někde v té mlze schované naděje. Báseň jsem napsal v průběhu půlhodiny a pak jsem ji už nijak neupravoval, je to prostě obraz půlhodiny naprostého vytržení, které by jakákoli úpravu zničila.

~~~

Když mlha pokryje louku a les,
zaleze mrazivá pod kůži stromů,
mou duši popadne podivný děs,
chce se být nablízku, není však komu.

Daleko k naději, cestou jen sníh,
hluboké propasti přes pouta citu,
s odvahou prostydlou nebude hřích
vrátit se poražen do prázdna bytu.

Mlha se poplíží v patách mých snad,
u krbu roztaje a usne v klidu,
kdo chce být nablízku, necítit chlad,
nežije pro dávna, jež nesla bídu.

Ustele s nadějí, pod polštář klíč
od dveří splněných budoucích snění,
když se v nich probudí - smutek je pryč,
vždyť mlhu rozptýlí ten, kdo sám není...

​~~~

 

   Podobné texty

Komentáře

Je-li dnes středa, co bude zítra?

Zatím nebyly vložený žádné příspěvky


Nepřihlášený