~~~
Nahá a krásná, podobna kytaře,
ladí mé city v harmonii,
nesmělé křivky, jak úsměv na jaře,
nutí mě skládat poezii.
A tak se snažím, tříbím si myšlenky,
rýmům se dvořím odevzdaně,
jak básník chudý, bez snů a milenky,
s vínem a múzou na své straně.
Dívky vždy zkrásní, když v kůži samoty
básník jim skládá k nohám svět.
Po čtení básní však nastanou trampoty,
když pozná holka, co má za výkvět.
Nahá a krásná, s kytarou po boku,
koukla se na mě celou duší,
a já bard lásky v podivném klobouku
psal další sloku, jak se sluší.
Kráska se zvedla, sklouzla z ní kytara,
ztratil se náboj inspirace,
prý raděj půjde, potkala suchara,
nástroj byl ladem, bez vibrace.
Dívky vždy zkrásní, když v kůži samoty
básník jim skládá k nohám svět.
Po čtení básní však nastanou trampoty,
když pozná holka, co má za výkvět.
~~~
