⚓🔱⚓
Jsem zbloudilá bárka na modrém moři,
přístav je daleko a slunce hoří,
já mám jeho plamen pod kůží kdesi,
marně si vzpomínám, má lásko, kde jsi.
Zůstala si u břehu stát
a mořem voněl vzduch,
pro tebe ztracený jsem,
já, věčný dobrodruh,
i když, a to vím zcela přesně,
se občas k tobě vrátím.
Mám ve vlasech vítr a déšť místo slzy
a myslet na návrat zatím je brzy,
pár mil směrem k jihu spatřil jsem zemi,
bez tebe, lásko, jsem sám mezi všemi.
Zůstala si u břehu stát
a mořem voněl vzduch,
pro tebe ztracený jsem,
já, věčný dobrodruh,
i když, a to vím zcela přesně,
se občas k tobě vrátím.
U mola shodím kotvu
a pak tě pohladím,
a dokud dálku z očí
úplně neztratím,
budu s tebou, budu tvůj,
ale pak už musím jít.
Tam v dalekých zemích vzpomenu stokrát
na mapu kraje, kde nechal jsem poklad.
Ať ztratím vše, co mám, a tomu věřím,
neztratím nikdy klíč, lásko, k tvým dveřím.
U mola shodím kotvu
a pak tě pohladím,
a dokud dálku z očí
úplně neztratím,
budu s tebou, budu tvůj,
ale pak už musím jít.
A ty zůstaneš u břehu stát,
a mořem voní vzduch,
pro tebe ztracený jsem,
já, věčný dobrodruh,
i když, a to vím zcela přesně,
se občas k tobě vrátím.
I když, a to vím zcela přesně,
jsem zbloudilá bárka na modrém moři...
⚓🔱⚓
