~~~
Kdysi jsem viděl do daleka
a život zdál se nekonečný,
touha mě hnala prostě jít.
Dnes mě ta dálka ve snech leká,
ten tvrdý úsměv zvláštní slečny,
štěstěny, které chybí cit.
Možná jsem doufal v příběh jiný,
že najdu v štěstí vlastní cenu
a budu z jeho řeky pít.
Život je předmět nepovinný,
kdo zklame tichou lásku k němu,
nenajde štěstí, ani klid.
Kdysi jsem viděl do daleka,
z dálek však zbyly pouhé stíny,
s osudem nemám chuť se přít,
nemyslím na to, co mě čeká,
dojdu kam dojdu, k čertu splíny,
a s tím co bylo, jsem si kvit...
~~~
