Neděle, 8. května 2022

„Podívej Ellie, na půdě jsem našel obraz!“

Alex si nadšeně prohlížel staré plátno, které prozatím jen nahrubo zbavil prachu a pavučin. Sám už léta maloval, takže dovedl na první pohled ocenit kvalitní práci. Teď, když s obrazem stál v prosluněném pokoji, byl uchvácen hloubkou perspektivy a zručností malíře, který neuvěřitelně dokonale zachytil ponurou atmosféru temného lesa a krvavě rudého Měsíce zavěšeného nad štítem vzdálené hory. Alex už téměř zapomněl na ledový stín děsu, jež jím proletěl, když obraz objevil. V tuto chvíli v něm jen prostě plesal umělec. A popravdě taky obchodník, protože okamžitě začal přemítat nad jeho cenou. Prozatím nezjistil, kdo ho namaloval, signatura byla nečitelná a chyběl i rok nebo jakákoli jiná značka, ale k tomu se dostane.

Ellie vyšla z kuchyně a nahlédla mu přes rameno. Paprsky odpoledního slunce dopadaly na plátno a odhalovaly i nejmenší detail malby. Les, Měsíc a hora byly pouhými kulisami dramatu šílenství, které malíř mistrně zachytil.

Z mlhy vystupovalo přes celou šíři obrazu sedm tajemných postav. Přicházely postupně a tak, jak se postupně vynořovaly z mlhy, získával i jejich vzhled jistější a čitelnější vzhled. Nešlo ani tak o to, jak vypadaly, ale spíš co představovaly. Byl to čirý, nepopsatelný, vše prostupující děs. Některé postavy se dívaly dopředu, směrem k malíři, jiné se divoce rozhlížely kolem sebe, ruce rozpřažené v gestech zoufalství a obrany. Všechny byly zjevně zachyceny v běhu o život. Utíkaly před něčím, co se blížilo z lesa...

♦♦♦