Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pohádka o Doris, Loris a králi Rorýsi (část 5.)

16. 12. 2015

pohadka-o-doris--loris-a-krali-rorysi--cast-5-.jpg

 

V hlavním městě království se při příležitosti zrušení ústavy, jakožto historického omylu, chystala poprava. V hlavní roli byl známý lapka, který ze svého profilu na lesní síti rozesílal různé spamy s viry, bílil cizí účty, a z výnosů si pak žil na vysoké noze.
Jenže když byla oslava dokonale připravená a slavnostní exekuce měla začít, zjistilo se, že zločinec uplatil strážce a prchl. Aby lid neremcal, porazili alespoň státního maskota, okřídleného býka, a slavnost zalili rumem, které králi před lety zanechal na znamení přátelství známý karibský pirát Jack Sparrow. 

V malé chaloupce na kraji království mezitím hřímala Loris spravedlivým hněvem. Ten potrhlý Rorýs pláchl, a kdo teď bude uklízet, vařit, prát a vůbec makat na její domácí pohodě? Snad ne ona?! Blázníte? S těmi novými nehty? To prostě nejde! Moris byl unavený z cesty a toužil po klidu, jenže zmizení jeho koně z něj dělalo podezřelého a obviněného zároveň. Byl vystaven mnoha hodinovému výslechu a skvělém mučení. Ve snaze získat ještě hodinku mučení navíc řekl, že má v plánu velkolepou rekonstrukci domečku, což Loris alespoň trochu uklidnilo a vytáhla svůj trumf - bič drtič.

Doris, která neměla chuť na domácí rozepře, vyrazila velice smutná do lesů a přemýšlela. Ten parchant Rorýs utekl, a přitom ani netušil, že ona už jeho útěk připravovala, protože ji drsně přitahovala jeho násilnická pověst! Fakt dement. Přemítala o něm, kdoví, kde je mu konec, co měl k snídani a jestli si vzal teplé ponožky. Jak si tak stýskala, podvědomě zamířila ke skládce toxického odpadu. Než se jí v mysli stačily přehrát některé akce, které se tady odehrávaly před nějakou dobou, dorazil ke skládce i prchající zločinec. Chvilku ji pozoroval, jak zamyšleně odkopává z cesty krabice s prošlým uzeným a překračuje náhradní díly na mezikontinentální balistické rakety, a pak ji z ničeho nic zastoupil cestu a vybafl na ni:

„Ahoj. Jsem Čorkis. Robin Čorkis. Tajný agent s povolením znásilňovat neposkvrněné panny. Ty se ale neboj, to není tvůj problém, protože ty na to fakt nevypadáš. A taky je fakt, že poslední panna tady prý byla před víc, než 2000 lety, a i to byla víceméně jen taková recese.“ 

Doris se jeho nafoukaný styl docela líbil, a tak se po počátečním úleku s ním dala do řeči. Dozvěděla, že je povoláním iluzionista v oblasti příjmu čehokoli do své péče a užívání, čímž zjevně chtěl říct, že je obyčejný čórkař. Že jeho idolem je Robin Hood. Že má boty velikosti osm a na čtyřce vpravo nahoře má plombu. A taky, že je švorc a na útěku, a má v merku několik bank ve vedlejším království. To na Doris zapůsobilo a jelikož se jí nechtělo domů, a zatoužila po dobrodružství, vyrazila s Čorkisem do akce. Ti dva si během krátké doby docela padli do noty a taky do náruče. Stali se sehranou dvojkou a svět je nějakou dobu znal pod jmény Bonnie a Clyde. Když si dostatečně užili, vyloupili dostatek bank, a na stáří jim po zdanění zbylo dostatek peněz, koupili si vilu v Saint-Tropez a usadili se. Často se pak navštěvovali s Loris a Morisem, a taky se s nimi občas prostřídali, neboť změna je život.

Mezitím se ze Středozemě vrátil Lysohlav. Prohranou válku v koalici se Sauronem přežil jen díky tomu, že své jednotce před rozhodující bitvou oznámil, že si odskočí na jedno, ale nějak se to zvrtlo. Vrátil se až nad ránem a úplně na mraky, to už byla válka u konce. Když viděl tu spoušť, raději se zdekoval, aby mu nepřišili všechna rozbitá okna v Gondoru, a vrátil se domů. Tam poznal, že přišel pozdě, protože Doris už měla nového kunčafta, a tak odešel na druhý konec známého světa, kde se uchytil ve firmě na výrobu trpaslíků. Nevydržel tam ale dlouho. U modelu č.7 pláchnul s manželkou majitele továrny, poněkud chladnou Sněhurkou. Poslední zprávy o nich jsou prý z Lednice, kde Lysohlav dělá vyhazovače zatímco Sněhurka celé dny prochrápe a pak se cpe jablky.

V chajdičce na kraji království Kundulín časem nastala pravá idyla. Doris s Čorkisem prodali vilu v Saint-Tropez, protože je nebavily každoroční vysoké daně za nemovitost, a přestěhovali se k Loris a Morisi. Žili si spokojeně na rozšířené hromádce, patřili jeden druhému, třetímu a občas i čtvrtému, přičemž ani jiné kombinace nebyly vyloučeny. Všechno, co společně dělali, zvládali s pohodou a radostí, protože, jak říká Doris, všechno lze stihnout, jen je třeba si čas pořádně zorgazmovat. 

Jen ty polštáře časem jaksi začaly ubývat. Znáte to, muži, ti nemají ten pravý cit v polštářových bitvách. A tak si postavili vedle domečku pálenici a občas si tam udělali pánskou jízdu. Byl to prostě život v ráji. A všichni čtyři si ho užívali s ohnivou radostí, dostatečnou výkonností a skvělou perspektivou až do... konce.

 

(zazvonil zvonec a pohádky je konec...)
   

 


 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář