Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pohádka o Doris, Loris a králi Rorýsi (část 4.)

13. 12. 2015

pohadka-o-doris--loris-a-krali-rorysi--cast-4-.jpg

 

Když Loris spatřila Morise, jak vede svého koně kolem háje kokosových palem, v první chvíli měla pocit, že ji picne, protože s tím už jaksi nepočítala a měla jiné plány. Nicméně díky heroinu měla vypěstované heroické reflexy, takže v okamžiku pochopila, že jsou i jiné způsoby, jak tuhle nenadálou šlamastiku řešit. A tak mu s výskotem a radostí běžela naproti. Její slabinou ovšem byla horší orientace v terénu, takže se rozběhla opačným směrem. Když se asi po hodině s andělskou tváří a hřibem satanem v kapse vrátila, Moris se dal do vysvětlování, jak se dostal ze země imáma Saláma.

Problémy kupodivu nebyly na celnici, protože několik krabiček cigaret s velbloudem celníkům zavřelo oči. Katastrofa měla nastat přímo na závěrečné audienci u imáma. Zvyk totiž vyžadoval od každého cizince naprostou znalost svatých textů spojenou s filosofickým rozborem, kterou musel, pokud chtěl zemi opustit, předvést před samotným imámem a suitou jeho poradců. Pokud to cizinec nedokázal, stal se otrokem v manufaktuře zabývající se výrobou slaměných ozdob na vývoz, samozřejmě bez nároku na občanství a ošetření zdarma.

Moris se tohle dozvěděl několik dnů před odjezdem, jenže na jakékoli studium nebyl čas ani chuť. Tak se v domnění, že už není záchrany, rozhodl alespoň si naposled kvalitně zabafat. Na audienci přišel v pořádném rauši a s půlhodinovým zpožděním. Ve snaze vysvětlit, proč se nedostavil včas, blekotal dobrou hodinu a náležitě u toho rozhazoval rukama. Když zoufalý skončil, protože nebyl s to vydat ze sebe srozumitelnou větu, imám Salám vstal a začal tleskat. Nato povstal celý sál a ovace nebraly konce. Imám byl zjevně dojatý a řekl, že ještě nikdy nikoho neslyšel tak skvěle odrecitovat svaté texty a podat jejich tak ucelené vysvětlení. Moris byl s bohatými dary propuštěn a neprodleně vyrazil nadšen nejcennějším darem, pytlíkem hašiše, domů. Jak na závěr řekl děvčatům, je možné jen jediné vysvětlení toho, co se stalo - totiž že ti, kdo psali svaté texty, museli být fakt extrémně zhulení.

Když se rozneslo, že se Moris vrátil, nastal taky všeobecný smutek bookmakerů, kterým kvůli promrhané šanci mezi prsty proklouznul pořádný balík. Někteří skončili s činností, někteří uvažovali o sebevraždě, a několik jich proti sobě skutečně obrátilo tu nejhorší možnou zbraň - oženili se.

Rorýs, který opodál čistil barokní svícny z ryzí rzi, a na první pohled se jen lhostejně věnoval své práci, poslouchal Morisovo líčení a přemýšlel. Najednou pochopil, že mu konečně svitla naděje a v hlavě se mu zrodil plán. Počkal, než se setmí, vykradl se z kurníku s ošatkou vajec a slibem slepicím, že se vrátí, a šel do stáje. Tam osedlal Morisova koně a pod pláštěm noci zmizel z toho prokletého království a hlavně od těch dvou Chuckyho sester.

Cválal mnoho dnů a nocí, až nakonec dojel do země, kde o království Kundulín jaktěživ neslyšeli. Morisova životem a dlouhou jízdou znaveného koně prodal známému pijáku překapávané kávy s medem jménem Moccamed, který později proslul tím, že se na tom bělouši vznesl do nebe (což byla ovšem jen rafinovaná kamufláž použitá na únik před věřiteli), usadil se a začal přemýšlet, čím by se živil. Při vzpomínce na slepice zjihnul, a začal se věnovat poznávání a zkoumání neznámých druhů ptactva. Stal se vyhlášeným ornitologem, byl povýšen do šlechtického stavu a nechal si vyhotovit erb, na kterém byl, jak jinak, rorýs s rozepjatými křídly, kterému z poklopce krátkých kalhot vykukoval výr a nad tím byl stylovým písmem vyveden nápis „Není pták jako pták“.

V chaloupce mezitím zuřila bouře hněvu, taky se děsně stýskalo, ale hlavně se schylovalo se k osudovému seznámení...

 

(konec čtvrté části, pokračování pravděpodobně někdy příště...)
   

 


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář