Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pohádka o Doris, Loris a králi Rorýsi (část 3.)

10. 12. 2015

pohadka-o-doris--loris-a-krali-rorysi--cast-3-.jpg

 

Když se Rorýs probral, hodnou chvíli nechápal, kde to vlastně je. Ležel v pokoji, který byl vyzdobený podivuhodnou sbírkou bizarních předmětů. Zvlášť ho zarazil už na první pohled funkční model gilotiny s kapkou krve na ostří, knihovna s kdoví kde sebranými spisy kata Mydláře, a hned vedle ní stojan, na kterém viselo několik latexových plášťů, bič a pouta.

Ani na zdech už nezbývalo moc volného místa. Byly ověšené obrázky hvězd (Betelgeuse, Proxima Centauri, DJ Garrix před a po plastice) a plakáty s motivačními nápisy typu „Být hlídačkou krav je největší z mých práv!“ nebo „Buduj slast, posílíš mír!“. Ve snaze poskládat tyhle detaily a vypracovat z nich psychologický profil obyvatel domu, dospěl k poznání, že někdo tady bude už nějakou dobu vyšinutý a někomu, nejspíš jemu, z toho asi brzo hrábne.

To už ale za zvuků bubnů a vrzání podlahy do pokoje vešly Doris a Loris. Tvářily se velice důležitě, jak se patřilo v této slavnostní chvíli. Ne, nejednalo o vřelé přivítání návštěvy, což nakonec potvrzovala i rána kyjem do hlavy před několika hodinami. Nastala chvíle čtení rozsudku. 

Rorýs zmateně poslouchal rozvláčnou řeč, ve které byl obviněn z tyranie, kterou způsobil svým nastoupením na trůn, a taky z chaosu, který způsobil jeho opuštěním a svým touláním se po lese. Bylo mu dáváno za vinu, že byl krutý, zlý, násilnický (u čehož Doris uznale nadzvedla obočí) a potměšilý. Byl cepován za to, že byl neseriózní a často odstoupil od smlouvy bez uvedení důvodu a to nejen v zákonné lhůtě dvou týdnů, že měl v oblibě čtení škváru a bulvárních plátků, do kterých často sám přispíval, byl náladový, bezprecedentně nudný a navrch nevěřil, že vše živé i mrtvé na Zemi stvořila žena s deseti chapadly a zámkem na všech vstupech a výstupech, což bylo zcela zřejmé rouhání.

Za všechny tyhle hříchy a přestupky byl pravomocně odsouzen na doživotní nucené práce na jejich domečku a vůbec celé parcele a přilehlých lesích, které pravděpodobně dostanou v restituci. Rozsudek podepsaly obě slovutné soudkyně, navíc ale ještě zfalšovaly několik podpisů kata Mydláře a lorda Farquaada, aby listině dodaly punc věrohodnosti. Proti rozsudku pochopitelně nebylo možné vznést odvolání.

Pak následoval stručný seznam dvě stě třiceti osmi činností, které musí vykonávat, dopoledne. Na odpoledne se seznam teprve připravoval. Mezi tyto dopolední činnosti patřil zejména kompletní úklid domácnosti, spojený s desinfekcí s přihlédnutím na ochranu životního prostředí. Pak to byla třeba pedikúra, manikúra a masáž Doris a Loris, péče o jejich pohodu, nebo občasná role rozhodčího v polštářových bitvách, přičemž pokud by se na něm u jejích dovádění projevily nějaké pocity, gilotina byla připravená. Dál to namátkou bylo předčítání zítřejších zpráv, vaření podle nejnovějších norem zdravého stravování, pochopitelně taky nákupy, přičemž peníze musel samozřejmě sehnat Rorýs sám. Musel taky topit v krbu, platit nájem a vybírat poštu. Prostě takové ty základní věci, které patří k domácnosti. Zároveň mu bylo vyčleněno obydlí jedna plus nic v kurníku, musel ale dbát na to, aby slepice spaly klidně a nic je nerušilo.

Když čtení skončilo a Doris a Loris odešly, Rorýs byl zdrcen. A když za chvilku přiběhla Doris a řekla mu, že je nadšená z jeho násilnické kariéry a že je jeho fanynkou číslo jedna, začal chápat, jak se asi cítil jeho kamarád ze studentských dob, spisovatel Paul Sheldon, když zjistil, že nechat zemřít Misery bylo velice neprozřetelné.

Od následujícího rána mu začal krušný a děsivý život. Neměl chvilku volna, stále musel být po ruce, případně po noze, když měly holky chuť někoho nakopnout, což bylo prakticky furt. Dřel v potu tváře od svitu do svitu, a pak se s elánem pustil do dalšího dne. Po nocích v kurníku debatoval se slepicemi o nepravostech světa a vykládal jim o tom, že byl kdysi velkým pánem, byť teď chodí spát se slepicemi. Neví se, co si o tom myslely slepice, v každém případě spokojeně kdákaly a nesly.

Rorýs byl zoufalý a den ode dne sešlejší. Začal přemýšlet o útěku, protože věděl, že i když mu za dobré chování odpustí polovinu trestu, kolik to asi bude z doživotí? Kolikrát v noci ze spaní na bidýlku volal s klasikem: „Království za koně!“! Ale bylo už známo, že nabízené království nemá, protože moci v království Kundulín se mezitím ujal nechutně chlupatý náčelník policie jménem Polis.

Nicméně i tak bylo Rorýsovo volání vyslyšeno, protože jednoho dne se proti všem předpokladům ze své výpravy do servisu vrátil Moris.

 

(konec třetí části, pokračování asi někdy příště...)
   

 


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář