Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pohádka o Doris, Loris a králi Rorýsi (část 2.)

8. 12. 2015

pohadka-doris--loris-a-krali-rorysi--cast-2-.jpg

 

Když započala vláda krále Rorýse, který se nechal titulovat přídomkem Veliký, z čehož mnozí zcela správně usuzovali, že si tím asi něco kompenzuje, lid pochopil, že jarní potlachy s kytarou a levným vínem, pravidelně pořádané prakticky celý rok, skončily, a velice zneklidněl. Nepokoje postupně začaly přerůstat v celokrálovské masové demonstrace za svobodu, demokracii a polední přestávky pro královské výběrčí daní. Rorýs pochopil, že musí nastolit pořádek, a tak se dal do třífázového úklidu.

Nejprve vyčistil zemi ode všech, kteří oponovali, pak ode všech, kteří by teoreticky mohli oponovat, a nakonec ve třetí fázi ode všech, kteří neoponovali a tím byli náramně podezřelí. Tímto trojím čistícím účinkem v první řadě zabezpečil, že už prakticky nebylo komu vládnout, čímž se zbavil vladařských povinností, které ho unavovaly. Za další v čištění nabral praxi, která by se mu jednou mohla hodit, kdyby se mu splnil jeho životní sen a on mohl pracovat v oblasti metařských služeb. Když nakonec ještě vyčistil královský chlév, kožichy všem uklízečkám, zrcadla v koupelně a boty, vydal se na krátkou turistickou prohlídku svého nového panství.

V oné době ovšem ještě neexistovalo značení turistických tras. Bylo tomu jednak z důvodu nedostatku lidí, a jednak byli všichni turisté spíše umírnění, takže chodili jen do práce a na nějaké dlouhé tratě neměli čas, sílu a ani peníze. A tak se Rorýs u prohlídky zahrádky a zvolna navazující džungle prostě ztratil. Než na to přišel, tak se ztratil ještě důkladněji, a když se pak s hrůzou pokoušel najít, nemohl si už ani za Káju Gotta vzpomenout, kde se viděl naposledy. Bloudil zoufale lesem, klopýtal přes kořeny starých stromů a kosti obrovských tvorů jurského světa, když tu najednou v dálce uviděl světýlko.

Po několika hodinách chůze a proklínaní majitele lesa kvůli neschůdnému terénu, přišel k malinkaté chaloupce. Neměla zdi z perníku a nestála na stračí nožce, jak by bylo možné předpokládat. Nestála prakticky za nic. Byla to prostě haluzna, jakou je běžně možno si pořídit na ne moc drahou hypotéku, pokud netrváte na bydlení v první kategorii a nepožadujete bazén, saunu, golfové hřiště a supermarket za rohem.

Ti chytřejší už tuší - ano, v té chaloupce bydlely Doris a Loris. Ve chvíli, kdy král vylezl celý utrmácený z lesa, seděla zrovna Doris v rudém ohozu na zápraží, vedle sebe láhev vodky, a zašívala polštáře, rozervané v poslední polštářové bitvě. Rorýs zůstal okouzleně stát. Ucítil lehkost snídaně i tíhu celého nesmírného vesmíru, a dokonce i do nařasených kalhot se mu začal vkrádat pocit nekonečna. Chris de Burgh spustil svou Lady in red, přidal volume, upravil ekvalizaci, a Rorýsovy vlasy rozvál vánek, který příslušel romantické náladě a tklivé melodii. Prostě doják, vytáhněte kapesníky...

Rorýs několik dlouhých vteřin koukal na Doris jak výr, když tu dotyčná najednou zvedla hlavu a jejich pohledy se setkaly. Ve tváři se jí zjevil upřímný škleb z Úsvitu mrtvých, stáhla volume a pronesla: „Co čumíš, ty vypatlaný demente?“

Rorýs, zmatený drsným přerušením chvíle, se jí ve snaze odlehčit trapnou situaci zeptal, jestli by šla za búra, což se nesetkalo s pochopením. Byla to přece jen směšná nabídka za takový kus. Doris navíc jeho zmatek, který se chýlil k velice brzkému konci, ještě zesílila, když zcela nepochopitelně pronesla větu, která na první pohled neměla se situací žádnou spojitost. Řekla totiž: „Sejmi ho, šmejda!“

Pak přišla rána, a král Kundulínu se skácel jako špalek k zemi. Ještě než dopadl, prolétl mu hlavou celý život - první erotický časopis ve dvaceti letech, první porno ve třicítce, první kluk ve čtyřicítce, a pak... nastala tma.

Z přítmí pralesa vystoupila Loris, která se zrovna vrátila z lovu. Přes pravé rameno měla přehozeného lva - pravda, toho neulovila, dostal chudák infarkt ze smíchu, když na něj vyjukla ze stromu, aby se vzdal - a v levé ruce kyj velikosti pět v barvě růžové plyšové veverky. Podívala se na Doris, ta si přihnula z láhve a přikývla. Obě věděly, co teď musí udělat.

Král Rorýs se probral asi za tři hodiny v jejich ložnici, a velice brzo pochopil, že začala jeho největší noční můra.

 

(konec druhé části, pokračování možná někdy příště...)
    

 


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář