Jdi na obsah Jdi na menu
 


O zajíci a lišce

19. 2. 2020

Jednoho rána si zajíc po pátém pivu řekl, že už bylo dost schovávání se před liškou, dost bylo útěků a toho věčného rozhlížení se a únavného stříhání ušima. Rozhodl se svému strachu postavit čelem, vyzvat lišku na souboj a jednou provždy skoncovat s nadvládou té ryšavé nány. A tak po dopolední siestě a jemné degustaci zbylých lihovin opustil noru a vyšel do pole, ať tu čůzu co nejdříve propleskne a může se vrátit na odpolední program. 

Jenže sotva vykročil z lesa, liška tam už na něj čekala, skočila po něm a sežrala ho s takovou chutí, až kosti lítaly daleko do pole. Když slízla poslední chutné kapky krve z čumáku a decentně si odříhla, pronesla do pošmourného jarního dne: „To ti fakt děkuji, debile, teď jsem přecpaná a moje dieta je v troskách... “

Jaké z toho plyne poučení? 

Nikdy nechlastej před polednem, protože z toho nakonec bude mít jen nějaká kráva pár kilo nadváhu, a tvůj plán na odpoledne bude háji! 

 


Tenhle kratičký příběh uvádí novou sérii příběhů s poučením, neboli bajek. Za zakladatele tohoto literárního žánru se pokládá Ezop, ale ten si je všechny vymýšlel. Mé bajky budou zaručeně ověřené příběhy, které se prý staly kdesi v lese... ;-)
***
Podobné texty:   «Bajky»   «Příroda»


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář