Jdi na obsah Jdi na menu
 


O smutné kudlance

21. 2. 2020

Na kraji louky s výhledem na údolíčko s tichou říčkou žila malá kudlanka. Žila sama samotinká. Ne že by neměla nápadníka, koneckonců už nejeden kvůli ní ztratil hlavu, ale tu většinou snědla některá z nenasytných tetiček. Ona sama takhle žít nechtěla, netoužila po noci lásky ohlodávat svého nápadníka, už třeba jen proto, že byla pravověrná vegetariánka. Navíc byla taky nepolepšitelná romantička a snila o princi, který ji jednou zachrání z toho šedivého života střední třídy na louce bez bezu. A tak přelévala za horkých nocí ještě horčejší slzy a ve snech se mnohdy málem ukousala smutkem. 

Ale jednou přece jen potkala toho svého vysněného prince. Narazila na něj nedaleko svého obydlí, okamžitě se zamilovala a hned ho zvala k sobě do svého vyhřátého pelíšku. Jenže tajemný princ po dlouhém přemlouvání vyšel s barvou ven - je prostě na kluky, a navíc je i ateista, takže s kudlankou nábožnou by to prostě u něj nefungovalo. No nezabili byste ho?

Jaké z toho plyne poučení?

Není důležité neztratit hlavu, to se v životě prostě občas přihodí. Důležité je si uvědomit, že vegetariánství je složitá věda, která leze na mozek. Pokud tedy potkáte holku, která je víc zelená, než tři týdny starý biftek, mějte se na pozoru!

 


Samička kudlanky nábožné prý po noci lásky ukousne svému milenci hlavu. Není to pravda, je to jen pomluva. Ne všechny jsou takové, některé třeba mají jiné preference... i když to nakonec pravděpodobně vyjde nastejno... :-)
***
Podobné texty:   «Bajky»   «Příroda»   «Laskavosti»


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář