Jdi na obsah Jdi na menu
 


Casanova

5. 7. 2012

 

 

Je to už tak strašně dávno, čas tak pádí,
napsal jsem jí jednou ráno - rád tě mám.
Odepsala, bylo z toho milování,
jenže já byl chudý, a tak zbyl jsem sám.


Řek jsem si:
Spal, spal, ty dopisy spal,
slova lžou tuší, plamen není línej.
Spal, spal, žal utop ve víně,
když láska umřela, tak ty žij dál.


A pak jsem potkal jednu, vyšla z chrámu,
a byla v bílém, já jsem zbled a psal.
Odepsala, byla to však láska k prámu,
na kterém odplul Noe, div se stal.


Řek jsem si:
Spal, spal, ty dopisy spal,
slova lžou tuší, plamen není línej.
Spal, spal, žal utop ve víně,
když láska umřela, tak ty žij dál.


A tak jsem dnes bohatý a hodně věřím,
připraven jsem denně k různým lásky hrám.
Už nepíšu, dnes jdu přímo k dalším dveřím,
psy na mě štvou, utíkám, furt jsem sám...


Řek jsem si:
Spal, spal, ty dopisy spal,
slova lžou tuší, plamen není línej.
Spal, spal, žal utop ve víně,
když láska umřela, tak ty žij dál.

 


Píseň je tak trochu o dávných láskách. Snad by je ani moc nepotěšilo, kdyby se v textu poznaly. Jedna chtěla více vlastnit, další zase stačil její spasitel... Nicméně život je potřeba brát s nadhledem, tudíž se v textu docela úsměvně poznávám alespoň já sám... :-)
***
Podobné texty:   «Laskavosti»


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář