Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přítel čas

12. 5. 2020

 

 

Na bílých prstech elfů
září do tmy malé zlaté prsteny,
i já jeden takový mám,
je však téměř bez ceny.

Byť se mi léta zdá,
že zlatem do tmy září,
sny se vždy změní v snář,
zůstane stříbro na polštáři.

Zabalíš pár hadrů
a vyrazíš až kam se cesta odvine,
i ten nejmenší z tvorů,
když zapomene snít, tak svět v něm stokrát zahyne.

Vždycky rád uvěří,
že času mocí vládne,
však léta jako déšť
občas zvednou vody zrádné.


Jak léta jdou, padají do náručí
a pak se ztrácí,
a přítel čas opilý nám poručí
zaplatit vším,
vždyť život drobné
nevrací.


A dny jsou jako stébla na pouti,
vítr fouká, a je jich čím dál míň,
a život plyne, touhy nesoudí,
včera bylo dávno a zítřek nevidím.

Soumrak se rozlétá
nad krajinou kouzel,
život je velký mág,
a kdo jsem já, abych se mu vzpouzel?


Jak léta jdou, padají do náručí
a pak se ztrácí,
a přítel čas opilý nám poručí
zaplatit vším,
vždyť život drobné
nevrací.


Na bílých prstech elfů 
září do tmy malé zlaté nic...

 

(5-6.7.2015 - 3-12.5.2020)


Jsou dny, které se nikdy nebudou opakovat a člověk by je měl nějak uzavřít a třeba i rekapitulovat. Mnohdy to ale není potěšující. Nevím jestli je čas náš přítel, nebo nepřítel, v každém případě tady s ním jsme a musíme se alespoň pokusit s ním nějak vyjít... ;-)
***
Podobné texty:   «Nezařazené»


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář