Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nanuky

12. 12. 2020

 

 

Na sobolí kožešině
čekala mě ze služebky,
já bych raděj teplo síně,
ne závěje zmrzlé depky.

Přesto jsem ji nechtěl ranit,
vždyť jsem bojar, pravý muž!
Když se nechce lásky stranit,
řekl jsem si: „Dámě služ!“

K ránu ticho, jako v hrobě,
jenom vítr fičel k lesu,
přimrzli jsme věru k sobě,
dva nanuky v lidském dresu.

 


Náročný je život bojara v ledové pustině matičky Rusi... :-)
***
Podobné texty:   «Laskavosti»


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář