Jdi na obsah Jdi na menu
 


Děkuji, Mistře

1. 10. 2020

 

 

Pohasl den, utichl tón,
ztracené kouzlo kantilén...
Nalezl klid hlas jako zvon,
do ticha krásy zesílen.

Toužil bych vplést do veršů dík,
však smutek vstoupil do duše,
oslovit sen znamená vzlyk,
jež dojít k cíli nemůže.

Tak věčný klid, zbývá jen přát,
tón smutku slyším zdaleka,
nebyl jsem sám, měl jsem ho rád, 
pro krásu snu a člověka.

 


Před rokem nás opustil úžasný člověk, zpěvák a nenahraditelný umělec Karel Gott. Ještě teď se mi ta slova píšou těžko, protože s ním odešlo i mé mládí a taky proto, že svět se tím nadobro změnil. Před rokem jsem nemohl napsat ani řádek a ani dnes to ještě pořád tak nějak nejde vzhledem k tomu, co bych chtěl říct. A tak prozatím stačí jedno velké a smutné: Děkuji, Mistře... :-(
***
Podobné texty:   «Umění»


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář