Rudyamon.cz

Vystrašen se k stromu tulí, na nejhorší myslí, zloděj vlez mu do škatulí...

Bez tváře ač smí mnohý žít, maskou se chlubit ve stínu, já v střepech ze snů neznám cit...

Tu mačetu vzala z lásky, teď mu pěje baladu, harmonie tvoří vrásky...

Co chtěl asi říci, a o čem chtěl zpívat? Kolik noci hledal s kým a kam smí jít...

Jsou noci plné nepokoje, vzpomínek duší na hroty, kdy lodě duchů plné zbroje vrací se z temné prázdnoty...

Když život vychládá v údolí vran, a temná nálada železných bran vypustí do světa své černé stíny...

Má mě ráda, nebo nemá, škubu lístky nevinnosti. Pravda květu, střídmě němá, většinou je jasná k zlosti...

Motýlí snění ve vůni květů, to jemné chvění ztracených světů...

Pojď si s cígem v profilu užít s vanou na grilu, pod sebou si hřej bublinkový rej...

Do sebe schoulená za dlouhých nocí nečeká ráno, vždyť lásce bez jména, zbavené moci...

Přes kolínka k špičce bot padá kousek hedvábí, nepřišlo mi to moc vhod, vůbec mě to nevábí...

Strach má velké oči, bulvy jako skleněnky hradba čoček chrání, to když do nich vkročí ladným krokem panenky...

Zatanči na dobrou noc, zpřeházej si kosti, někdo přijde na pomoc s lékem na těžkosti...

Kroužek dýmu pro vzpomínku na dávný čas hobití, a pak pouť vstříc odpočinku tam, kde slunce nesvítí...

Když tančí, je tak krásná, a jak jí vlají vlasy! Ve svém rauši šťastná, byť střelená asi...

Já jsem básník, kdo je víc? Skládám slova v souvětí, na koncích je rým. Volám múzu z plných plic...

Když po ránu bolí záda, může za to strana, vláda, všichni co jsou k smíchu, k pláči, agenti i věční spáči...

Mám ten límec vysoko, jen dva prsty od brady, chmuřím se jen na oko, postavte se do řady...

Každý mimoň lásku hledá, ať ta pravá dá, či nedá. Spoutá si ji žlutou mocí pro své plány po půlnoci...

Skoč do spánku svižně, skvěle, se snem vánku do postele. Skoč tam svěží...

Rychlé kafe po ránu na orbitě vzteku, místo zloby čaj. Bez toho snad nevstanu, a hned na útěku...

Měl jsem Kláru v budoáru, bylo mi fakt přáno, však já svůdce v kadibudce měl jsem špatné ráno...

Tak z opice vzešel muž, přes otvory v tílku, stvořen za pár chvil. Nevěříš-li, tak se vzmuž...

Dělalo to klapy klap, čočky tření štvalo, moderátor nebyl srab, dopustil se rady...

Každý plavec věří, že tu řeku zvládne, než si pádlem změří spodní proudy zrádné...

Nabídla se holka stolní, že prý bude další chod: Vem si kousek libovolný, chuťovka...

Dej mi pusu podle vkusu, kapr dýchá touhou ticha. Žábry planou, nashledanou, kroužky pusy lásku dusí...

Jsem muzikou posedlý, jak snad račte vidět, kolem jen svět rozbředlý, v tichu smí se stydět...

Mord není jen legrace, je to zručnost, grif, musíš v tom být dříč. Čekají tě ovace, správný mord je div...

Léto volá do vody, paprsky tě hladí, máš snad svoje důvody, proč ti voda vadí...