Rudyamon.cz

Tom a Jerry v civilu nemají se rádi, profese je bič. Zlostně tlačí na pilu...

Za pár babek polštář těla, portmonka je naditá, před chvilkou se krásně rděla, když sundával spodky...

V černý pátek vybrat kosu, ať i smrt má slevu, pod kápí až k špičce nosu zní korálky zpěvu...

Síla slunce na tvé půlce rozehřívá touhy, paprsek je na potulce přes les kolem strouhy...

Popsal jí cit formou kódu v hávu odmocniny, nenalezl v touze shodu...

Bojuj o svou lásku do poslední chvíle, klas se dvoří klásku...

Skoč si směle do kalhot, hupsni tam a jeď, ten posun ti bude vhod...

Do záběru průvan táhne, obočí se hněvem stáhne, dáma velí přísnou vizí...

Když modelku u mola náruč řeky zavolá, ponoří se s noblesou, vytáhnou ji, odnesou...

Pirát silnic, nebo břídil zdivočelých kobyl? Ne, to Batman neuřídil...

Vystrašen se k stromu tulí, na nejhorší myslí, zloděj vlez mu do škatulí...

Bez tváře ač smí mnohý žít, maskou se chlubit ve stínu, já v střepech ze snů neznám cit...

Tu mačetu vzala z lásky, teď mu pěje baladu, harmonie tvoří vrásky...

Co chtěl asi říci, a o čem chtěl zpívat? Kolik noci hledal s kým a kam smí jít...

Jsou noci plné nepokoje, vzpomínek duší na hroty, kdy lodě duchů plné zbroje vrací se z temné prázdnoty...

Když život vychládá v údolí vran, a temná nálada železných bran vypustí do světa své černé stíny...

Má mě ráda, nebo nemá, škubu lístky nevinnosti. Pravda květu, střídmě němá, většinou je jasná k zlosti...

Motýlí snění ve vůni květů, to jemné chvění ztracených světů...

Pojď si s cígem v profilu užít s vanou na grilu, pod sebou si hřej bublinkový rej...

Do sebe schoulená za dlouhých nocí nečeká ráno, vždyť lásce bez jména, zbavené moci...

Přes kolínka k špičce bot padá kousek hedvábí, nepřišlo mi to moc vhod, vůbec mě to nevábí...

Strach má velké oči, bulvy jako skleněnky hradba čoček chrání, to když do nich vkročí ladným krokem panenky...

Zatanči na dobrou noc, zpřeházej si kosti, někdo přijde na pomoc s lékem na těžkosti...

Kroužek dýmu pro vzpomínku na dávný čas hobití, a pak pouť vstříc odpočinku tam, kde slunce nesvítí...

Když tančí, je tak krásná, a jak jí vlají vlasy! Ve svém rauši šťastná, byť střelená asi...

Já jsem básník, kdo je víc? Skládám slova v souvětí, na koncích je rým. Volám múzu z plných plic...

Když po ránu bolí záda, může za to strana, vláda, všichni co jsou k smíchu, k pláči, agenti i věční spáči...

Mám ten límec vysoko, jen dva prsty od brady, chmuřím se jen na oko, postavte se do řady...

Každý mimoň lásku hledá, ať ta pravá dá, či nedá. Spoutá si ji žlutou mocí pro své plány po půlnoci...

Skoč do spánku svižně, skvěle, se snem vánku do postele. Skoč tam svěží...