Rudyamon.cz

Na dnešek je vyhlášen Světový den bez tabáku. No, opium taky není špatné, takže pohoda...

Dinosaura chovám v kleci, jsem přírody fanda. Je chytrý, jde přímo k věci, vždycky mi to nandá...

Z malého koťátka vyrostla kočka, slíbila, přesladká, že na něj počká. Vyl blahem na vrata, jak tiše přede...

Řekl: Myslím, tedy jsem! Filosof v něm plesal, tu formulku s popisem do kamene tesal...

Ten rytíř měl velké plány - s písní svatou na rtu jel bez bázně a bez hany, pro svou šťastnou kartu...

Zasnil se vir ve vířivce, až tykadla zebou, zajde si dnes k jedné dívce, nakazí ji sebou...

Že ho sveze, nabídla mu, a prý kam si přeje. On podlehl tomu klamu, byl obětí děje...

Sám s prastarou lebkou dumal na svém hradu, postižený depkou žádal kost o radu...

Svět se řítí do neznáma, od pořádku k chaosu, snad proto si občas dáma nevidí dál od nosu...

Váhal jsem, však nakonec stoupnul jsem si na váhu. Věřte, vážně je to věc, najít k tomu odvahu...

Žil s hysterkou historik, čet jí z dějin spisy, ona chtěla hádku, křik, ne jen tiché kdysi...

Vyčtu pro vás osud z karet, mám ten dar i snahu, jak to slina hodí na ret po včerejším tahu...

Měl jsem touhu změnit svět, objevit v něm poklady, nehodlal jsem zahálet a hledal jsem podklady...

Jsem z těch sedmi statečných, jak je znáte z filmu, lotr poznal z pěstí mých, že jen nářek zbyl mu...

Prý jde na čaj o páté, a sušenky k tomu, lhal své staré okatě, chtěl se dostat z domu...

Ctil svobodu ze všech sil, právo tvořit vlastní svět viděl jako hlavní cíl, před nímž nelze zahálet...

Každé ráno napiš báseň, posílíš tím duši. U psaní je hlavní kázeň, čistý stůl a uši...

Netušil jsem o čem psát, tak jsem v nouzi slíbil, dám království za nápad, návrh se všem líbil...

První květen, lásky čas, tak to viděl Mácha, jenže ve všem najdeš kaz, lepší dát si bacha...

V baráku to dneska žije, smích a divné zvuky, motor košťat drsně vyje, a škvaří se tuky...

Vteřinu za vteřinou stroj času se kroutí, než hodiny zahynou, dnešek z dlaní rvou ti. Co bylo, co stane se...

Po světě si šlapu odněkud až někam, občas něco chápu, když ne, tak se vztekám...

Evoluce to je pokrok, slabé mění v dravce, každý z nás je její otrok na chatrné lávce. Než jsem sedl k první sklence...

Stojí dědek na obláčku, konstruuje světy, k použití návod v sáčku ověřený léty. Z mlhy povstal obrys tváře...

Vylíhlo se kuřátko, žluťounké a jemné, a osud ho zakrátko s láskou přivál ke mně. Den byl plný radosti...

Svět se dělí na ty hodné a na druhou skupinu, každý ví, kým být je vhodné a komu sníst svačinu...

Ptal se přítel, zda jsem zdravý, zda mi něco chybí. Na to já prý kromě hlavy nemám žádné chyby...

Potkal jsem dnes v lese ducha, byl v mizerném stavu, se šklebem k uchu od ucha rval si hnátem hlavu...

Mít práci je, a koneckonců už od nejstarších dob vždycky byla, skutečně nutnost, bez ní přece nejsou koláče. Nicméně při hlubším zamyšlení...

V nohách tisíc kilometrů, svaly jako skála, nebojácně v dešti, větru, moje vlajka vlála. Tak si zapsal seznam...